Zatoulejte se s nesmrtelným příběhem Jacka Londona
Vydejte se na cestu od vězeňského utrpení k minulým životům a do zákoutí lidské mysli. Tulák po hvězdách stojí za přečtení. Nyní i v novém vydání od nakladatelství Leda.
Londonův Tulák po hvězdách je nestárnoucí klasikou a soudě dle počtu vydání od toho prvního z roku 1915 si to uvědomují nejen čtenáři, ale i nakladatelé. V rámci edice nejčtenějších knih světa vydalo ke konci minulého roku nakladatelství Leda i tuto klasiku, a to v novém překladu od Petry Martínkové a v novém kabátu. Obálku vytvořilo ilustrátorské duo Tomski & Polanski, jehož práci můžete znát např. z bestsellerů cestovatele Ladislava Zibury či z nejnovějšího vydání Volání divočiny.
Po celý život si s sebou nesu jiné doby i světy. Nosím v sobě jiné osoby. A ty, můj budoucí čtenáři, jakbysmet, to mi věř. Jen si vzpomeň, co jsi prožíval v dětství, než ses vyhranil a zatuhl. Tehdy sis teprve utvářel vlastní duši i osobnost, a přitom jsi zapomínal na mnohé ze sebe.
Děj knihy je zasazen do prostředí kalifornské věznice San Quentin, ve které trpí Darrell Standing. Původně profesor agronomie na zemědělské fakultě Kalifornské univerzity si odpykává doživotní trest za vraždu svého kolegy. Dost času tráví v samovazbě ve svěrací kazajce. Ale i v těchto podmínkách získal svobodu – odpoutal se od bolesti, od vlastního těla a toulal se v mysli, čase i prostoru. Příběh má drsné kulisy, ale při duševní cestě k minulým životům získává i buddhistický nádech. Spolu s hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem zažijete události před ukřižováním Krista, převtělíte se do středověkého šlechtice účastnícího se bitvy nebo třeba trosečníka přežívajícího několik let na pustém ostrově.
Neochvějnou skutečnost představuje duch, já ho zosobňuju, tudíž přetrvávám. Já, Darrell Standing, který už vyměnil bezpočet tělesných schránek, připíšu ke vzpomínkám ještě pár vět a půjdu svou cestou. Až se ve formě svého těla důkladně zhoupnu, celá moje podoba se rozpadne a na úrovni hmoty z ní nezůstane vůbec nic. Jen v duchovní rovině po ní zbude památka. Materie sama nemá paměť, poněvadž její otisky pomíjejí a jejich obsah vyprchává spolu s nimi.
Darrell je vězněm s nezlomnou vůlí. Mimo to, že se v románu snoubí téma lidské mysli a reinkarnace s historickým vyprávěním, jedná se o obžalobu vězeňského systému a snahu o reformu společnosti. Autor přichází i s myšlenkou lidské malosti, když mimo jiné říká, že člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok.
Knihu je těžké hodnotit – putování minulými životy bylo místy až zdlouhavé, zatímco syrové scény z věznice ve mně zanechaly mnohem víc. Někdo se bude mít problém do příběhu ponořit. Najdou se jistě čtenáři, kterým Tulák po hvězdách zalíbí jako celek. Jack London se dokázal propsat k nesmrtelnosti, vytvořil další klasiku, která stojí za přečtení – a to nejen proto, abyste si ji odškrtli na seznamu „povinné četby“.
Žádná smrt není. Život je zhmotněním nehynoucího ducha. Pouze hmota umírá a pomíjí.
Kniha nabízí únik z reality, od bolesti. Při toulání tímto příběhem si sáhnete do nejhlubšího zákoutí duše a položíte si otázky, které by vás možná jinak nenapadly. Připomene vám, co je důležité. A kdo ví, možná si na konci své poutě také položíte otázku „čím budu, až budu zase žít?“.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme nakladatelství Leda, kde můžete knihu také zakoupit.
Zdroj: Dorota Noon
