7 filmových snímků, které stojí za to si připsat na filmový seznam
Současná doba úplně nahrává tomu si zalézt k televizi nebo počítači a podívat se na nějaký skvělý film a ne jenom na jeden. Vybrat jenom pár, které byste si měli připsat na svůj filmový seznam je nadlidský úkol, protože skvělých filmů je opravdu více než sedm. Vezměte si třeba Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump, Zelená míle. Redaktorka Adéla Špulková pro vás vybrala filmy, které ji zaujaly a které podle jejího názoru musíte vidět.
Přelet nad kukaččím hnízdem
Tento snímek mi dlouho unikal a nechápu, jak se to mohlo stát. Tohle je totiž filmová klasika a navíc od českého režiséra Miloše Formana. Film vznikl v roce 1975 na motivy knihy Vyhoďme ho z kola ven spisovatele Kena Keseyho. Hlavní hrdina podvodníček, opozičník pan McMurphy (Jack Nicholson), jde raději než do pracovního tábora do léčebny pro choromyslné, kde se snaží nastavit svá pravidla. Jeho největším protivníkem se zde stává sestra Ratchedová, která chce stůj co stůj dodržovat v léčebně pořádek, řád a vše mít dle zákonů. McMurhpy se jí postaví, i když cena za to bude tou cenou nejvyšší.
Film získal mnoho cen včetně 5 Oscarů ve všech hlavních kategoriích, tedy za film, herce, herečku, režii a scénář.
Requiem za sen
Requiem za sen je ten typ filmu, který by se měl pouštět dětem a mladistvým jako prevence před braním drog. Režisér Darren Aronofsky se tohoto tématu ujal brilatně. Hlavní hrdina Harry (Jared Leto) se svojí přítelkyní Marion (Jennifer Connelly) utíkají před realitou do říše snů za pomoci drog. Pro jejich získání udělají postupně praktiky cokoliv. Harry prodává věci z domu své matky Sary (Ellen Burstyn), která je naprosto pohlcena sílou televizních pořadů a aby se jedné TV show mohla účastnit, drží dietu, která ji dožene až k anorexii. Marion začne prodávat i to nejcennější, co má, své tělo. Čtveřici uzavírá Harryho kamarád Tyrone (Marlon Wayans), který se prodejem drog živí. Všichni čtyři mají sny, ale jdou za nimi tou nejhorší cestou.
Philadelphia
Dalším tématem k diskuzi je problematika HIV/AIDS. A tu přesně otvírá film Philadelphia. Cíleně jsem si ho nepustila, ale dostala jsem se k němu vlastně náhodou, když jej dávali v televizi a spadla mi brada. Hlavní hrdina, právník Andrew Beckett (Tom Hanks), je HIV pozitivní homosexuál. V práci tento fakt tají, ale jednoho dne je popuštěn údajně kvůli pracovní neschpnosti. Andrew však ví, že hlavním důvodem je jeho nemoc a rozhodne se soudit. Najme si ne tak úspěšného advokáta Joea Millera. Ten sám nemá rád homosexuály a HIV se štítí, ale nakonec se rozhodne jej obhajovat a postupně změní své názory jak na homosexuály, tak na nemoc AIDS.
Mechanický pomeranč
Mechanický pomeranč režiséra Stanleyho Kubricka – to je kultovní snímek. Pamatuji si, že když nám ho pustila naše profesorka na češtinu na gymnáziu, bylo to snad poprvé, kdy naše třída absolutně ztichla. Je to tak neskutečný bizár, v některých ohledech ale tak pravdivý, že tohle vidět musíte. Hlavní hrdina Alex deLarge (Malcom McDowell) miluje sex, násilí a Beethovena. Vede čtyřčlennou partu výtžníků, která je schopna všeho. Všichni chodí v bílých kostýmech, bílých suspenzorech a na hlavách mají buřinky. Popíjet chodí do mléčného baru, kde si dopřávají o drogy obohacené moloko, které v nich nabudí chuť pro násilí. Nic ale netrvá věčně a Alexe jednoho dne chytí a zavřou do vězení. Jedinou možností, jak se z vězení dostat je stát se pokusným králíčkem v nápravném programu, kde mu doslova vymyjí mozek.
Memento
V roce 2000 natočil režisér Christopher Nolan snímek s názvem Memento. Hlavní hrdina Leonard (Guy Pearce) přišel o ženu. Byla napadena a zavražděna a on si prakticky nic nepamatuje. Ví ale, že s musí pomstít. Výpadky paměti si kompenzuje tak, že si všechno fotí na Polaroid a ty nejpodstatnější informace si nechává vytetovat na tělo včetně jména vraha své ženy. Je tím vrahem ale skutečně on?
Amélie z Montmartru
Abychom nedávali jen tipy na psycho snímky, tak tu máme Amélii z Montmartru režiséra Jean-Pierre Jeuneta. Jedná se o snímek na pomezí komedie, dramatu, romantiky. Hlavní hrdinkou je Amélie (Audrey Tatou) žijící v pařížské čtvrti Montmartr. Její život není nějak zvláštní až do dne, kdy kuriozně zemře její matka. Amélie pak objeví v bytě krabičku plnou památečních věcí od bývalého nájemce. Rozhodne se majitele krabičky vypátrat a vrátit mu ji. Zároveň dospěje a zamiluje se. Přiznám se, že já jsem si tento film musela pustit několikrát, než se pro mě stal kouzelným. A mimo jiné má skvělý soundtrack.
Requiem pro panenku
Byl by až hřích nevybrat alespoň jednoho českého zástupce a tím je Requiem pro panenku režiséra Filipa Renče. Hlavní hrdinka Marika (Aňa Geislerová) se omylem dostane místo do dětské domova (po tom, co ji sexuálně obtěžuje otec) do ústavu pro mentálně choré, kde se se svěřenci zachází jako by ani nebyli lidmi. Marika se nehodlá podvolit a rozhodne se pro razantní krok, léčebnu zapálí. Film byl natočen dle skutečné události, kdy romská dívka Eva Kováčová s problémovou povahou byla skutečně dána do psychiatrické léčebny, kterou následně ohněm zničila, uhořelo přitom několik dívek. Evě se dostalo pomoci od jezuitského kněze, nechala se přeoperovat na muže, ale po tolika životních eskapádách svůj život ukončila pod koly vlaku. Některé vychovatelky byly za své činy v ústavy odsouzeny. Na filmu spolupracoval publicista Josef Klíma, ten se několtk let po uvedení filmu vychovatelkám omluvil, že byly v určitých ohledech očerněny neprávem.
Který film si pustíte vy?
