Antonín Zerzán: ,,Fascinuje mě ženské tělo.“

Živí se jako fotograf a kameraman, jeho vášeň vznikla již na škole. Dokáže lidi zachytit přirozeně, v kontextu, pohybu, reportážně, inscenovaně a kreativně. Umí pracovat s lidmi. Vnímá lidskou tvář a ví, co komu sedí. Jeho volná tvorba je zaměřena na focení portrétů a běžných momentů. Nebojí se však i komerčních projektů.

Co tě přivedlo ke studiu fotografie na Střední Uměleckoprůmyslové škole, jelikož předtím ses věnoval více méně pouze koloběžce?

S kamerou jsem se poprvé setkal právě díky koloběžce, nebylo to nijak cílené. Bylo to prostřednictví editu, za účelem hledání nových sponzorů. Určitě bych ale nehádal, že se tím jednou budu živit. Když mi bylo patnáct let a rozhodoval jsem se, kam jít na školu, nejvíce mě v tom podporoval kamarád, který měl pocit, že dobře fotím. Přijde mi to zpětně vcelku úsměvné, jelikož do té doby jsem měl pouze Instagram, kam jsem přidával fotky sebe. Jednou mi řekl, že zkusíme oba vyfotit popelník a uvidíme kdo z nás zachytí lepší záběr. Moje výsledná fotografie se mu líbila a tak jsem na popud tomuto přišel domů a oznámil rodičům, že půjdu na fotografii. Nyní mohu říci, že tohoto rozhodnutí určitě nelituji.

Vrátíme se ke škole. V ní tě moc neoceňovali, propagovali naopak lidi, kteří se tím nyní ani neživí. Moje otázka zní: Je nutné být ve škole nejlepší pro praxi?
Možná tím, že jsem dělal něco jiného než ostatní a šel jsem si za cílem, tak tím jsem možná uspěl. Myslím, že daleko víc tě motivuje, když tě lidi podceňují, protože pak máš prostor k růstu. Učitelé mi často říkali, že se videem nebo fotografií v dnešní době neuživím. Pletli se.

Začínal jsi hned po škole. Bylo to náročné, vytvořit si z ničeho klientelu?

Měl jsem štěstí, že jsem kontakty navázal už v průběhu střední školy, samozřejmě to byly zakázky jednorázového charakteru, ale v průběhu času se to více nabalovalo. Když jsem dostudoval, tak jsem si ihned založil živnost. To byl právě ten moment, co vás ve škole nenaučí, nic jsem nevěděl o papírování, ani kam zajít na úřad.

Nyní spolupracuješ se Studiem Družba, jak jsi s nimi navázal kontakt a co přesně Studio Družba vytváří?

Už na střední škole jsem občas dostával zakázky od kluka, který se věnoval grafice. Hned po škole jsem šel s ním do kanceláře, začali jsme spolupracovat víc a víc, přibrali jsme k sobě ještě kolegyni a společně jsme založili firmu. Dnes pro korporát dokážeme odbavit celou kreativní část online marketingu. Já zaštiťuji fotografii a celou video produkci, kolega grafický design/ilustrace a kolegyně copywriting a social media. Je skvělé, že jsme se mimo společnou firmu stali opravdovými přáteli a trávíme spolu dost času i mimo kancelář.

Jak se liší focení produktu od focení kampaně módní značky?

Produkt ti nikam neuteče, máš na to více času a požadavky od klienta. Určité minus pak může být to, že nejsi tak kreativní. Kampaně pro značky jsou větší punk, dá se říci, ale většinou je více volnosti.

Spousta fotografů nechce skončit jako fotograf svateb či maturitních plesů. Jak to vnímáš ty? Preferuješ více artové focení nebo běžné okamžiky?

Záleží na situaci. Poslední dobou jsem si oblíbil nestrojené akce. Vytvářím to kupříkladu u značek, kterým dělám Instagramový feed, tam je určitě lepší zachytit okamžik. Když fotím s modelkou, jsem raději, když je atmosféra uvolněná a nemusí to být ani v ateliérovém prostředí. Tak zachytíš nejlépe autentičnost dané osoby.

Nedávno jsi vycestoval do ciziny se svou spoluprací. Co to přesně bylo?

Konkrétně tato akce byla úplná náhoda. Nějaký čas jsem uvažoval o cestování do zahraničí, jenomže jsem nechtěl na tak dlouho přerušit práci. Za týden na to mi volal klient, který se doslechl o mém zájmu odcestovat a chtěl vidět mé práce. Ty se mu zalíbily a během měsíce jsem měl zařízené vše k odjezdu. V Indonésii jsem nakonec strávil pět týdnů.

Mimoto se zabýváš i uměním. Od roku 2007 ses věnoval graffitům. Měl jsi výstavu?

Jako každého kluka i mě ovlivnil film Gympl a s tím i graffiti. Po nějaké době jsem měl výstavu ve Vysokém Mýtě. Když výstava skončila a vrátil jsem se pro obrazy, tak mi bylo řečeno, že je spálili. Nicméně výstavu bych rád měl v budoucnu.

Hodně se věnuješ aktům, až by se dalo říci lehce erotické fotografii. Proč?

O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Určitě je to tím, že mě fascinuje ženské tělo. Když fotím akty, tak je to z drtivé většiny moje partnerka. To se tvoří nejlépe, jelikož se nestydí ani jedna strana. Spoustu lidí tento styl haní, ale podle mého je to lidská přirozenost.

Jaká je tvoje strategie do budoucna. Čemu by ses chtěl více věnovat?

Rád bych časem navázal více pravidelných spoluprací. Benefit spočívá v utvoření vzájemného vztahu mezi fotografem a klientem. Jinými slovy víš, co on od tebe očekává a naopak. Kromě jiného se chci zaměřit více na hudební klipy.

Plníš si sny?

Určitě. Já se domnívám, že už jen to, že ráno vstanu a těším se do práce, je pro spoustu lidí splněný sen.

Zdroj : archív Antonín Zerzán