„Užívejte každý den, usmívejte se na ostatní a myslete na to, že všechno co dáte, se vám jednou vrátí,“ vzkazuje Nikol Švantnerová nejen čtenářům DailyStyle

Nikol Švantnerová, rodačka ze Šumperka, napůl Češka, napůl Slovenka a momentálně ještě úřadující Miss České republiky. Kolik párů tenisek vlastní, ale i jaký názor má na uprchlickou krizi se dozvíte v dnešním rozhovoru…

Za nedlouho to bude rok, co jste získala titul Miss České republiky. Kdyby jste měla uplynulý rok shrnout, co Vám dal a naopak vzal?
Dal mi plno zkušeností, nových kontaktů, poznala jsem mnoho nových přátel, naučila jsem se být více samostatná. Splnila jsem si hodně svých modelingových snů, naučila se vystupovat na veřejnosti, více se pohybovat v módě. Za uplynulý rok jsem vyspěla a začala si vážit své rodiny a svého okolí ještě víc. Samozřejmě ten rok měl plno plusů, ale také mínusů. Pokud mi něco vzal, tak nejvíce asi to, že člověk přijde o své soukromí. Najednou nemáte tolik času na rodinu, kamarády nebo přítele. Úspěchy se bohužel neodpouští ,takže ztráta ,,přátel“ k tomu také patří, to že je člověk mediálně známý, ne vždy jsou všechny články pozitivní, nátlak medií je občas velmi těžký, hlavně na vaše okolí.

Dnes je velmi moderní otázka vzhled vs inteligence. Druhé zmíněné je důležitější, než si možná někteří z nás myslí. Já bych se ale pro tentokrát chtěla zaměřit na vzhled. Co je podle Vás krása a co pro Vás znamená? Existuje nějaký ideál krásy, nebo míra, podle které bychom se v tomto ohledu měli řídit?
Pro mě se krása neměří jen vzhledem. Každá žena je svým způsobem krásná! Dokonalá krása neexistuje, dokonalost je naopak nudná. Pro mě krása znamená být osobitá, něčím jiná, zaujmout na první pohled a hlavně přirozená. Každá z nás by si měla svoji krásu uvědomit. Naopak ze svých nedostatků dělat přednosti, protože to nás dělá výjimečné. Rozhodně si nemyslím, že existuje nějaký ideál krásy. Samozřejmě můžeme někoho obdivovat, může nás někdo inspirovat, ale hlavně bychom měly zůstat vždy samy sebou.

Je o Vás známé, že jste si v mládí prošla bojem s anorexií. Určitě vzpomínky na tuto dobu nepatří k těm nejhezčím, ale jak vnímáte celou situaci teď, když se ohlédnete zpět. Je možné se z této nemoci zcela vyléčit, nebo tam vždy bude nějaké procento rizika?
Já na to samozřejmě vzpomínám jak ve špatném, protože to pro mě bylo těžké období, ale zároveň jsem ráda, že jsem se z toho dostala a hodně mě to poučilo. Myslím si, že pokud do toho člověk nespadne úplně, pokud bude chtít, vždy se z toho dostane, ale jak říkám musí chtít, vše je v hlavě. Myslím si, že riziko je tu vždy a každý se potom musí nějakým způsobem hlídat.

Co byste poradila nejen všem dívkám, slečnám, ženám, ale i chlapcům a mužům, kterých se tato nemoc dotýká? V tomto ohledu hraje velkou roli tlak a vliv okolí. Pokud sáhneme do minulosti, anorexie vznikala převážně na základě fotografií v módních časopisech nebo reklamách v televizi. Dnes dostáváme obrovskou masáž v podobě „reálných dokonalých“ dívek/mužů/životů na sociálních sítích. Myslíte si, že lze této nemoci nějak zabránit, nebo alespoň minimalizovat její výskyt?
Je to nemoc jako každá jiná a myslím si, že je velmi těžké ji minimalizovat. Touha po dokonalé štíhlé postavě tady bude vždy a zrovna u mladých nezkušených lidí je velmi těžké tomu odolat. Navíc pokud se pohybují třeba v oblasti modelingu. Nejtěžší je právě někomu takto radit, protože sama vím, že ať si říká kdo chce co chce, dokud si to neuvědomíme sami, nemáme šanci se z anorexie dostat. Základ je, si včas uvědomit, že nejíst není řešení a že nám to naopak může velmi uškodit v budoucnu. Orgány, pleť, vlasy, nehty, zuby se nám díky anorexii ničí a my toho pak budeme litovat. Hubnout se dá zdravě, sice to trvá bohužel déle, ale za to výsledky jsou dlouhotrvající!

Ve Vašem životě hraje důležitou roli sport. Přijde mi to takový paradox, modeling a sport. Kdyby jste nebyla modelkou, věnovala by jste se sportu profesionálně? Fotbal je Vaší srdcovou záležitostí. V Čechách jsou i fotbalová družstva pro ženy, nepřemýšlela jste o tom, že by jste se k nějakému přidala a občas si šla „kopnout“?
V mém životě sport hraje velkou roli, protože už od malička jsem se sportu věnovala. Jak mamka, tak taťka se sportu věnovali nebo věnují doteď. Fotbal je můj velký koníček, ale věnovat bych se mu nechtěla. Kdybych nezačala s modelingem, asi bych dále pokračovala v atletice, které jsem se věnovala několik let. Teď na sport v profesionální úrovni není čas, ale snažím se chodit běhat anebo do posilovny, nejen abych si udržovala postavu, ale hlavně, že mě to baví.

Máte tetování na levém zápěstí, kde stojí: Never give up. Proč zrovna tohle tvrzení? A proč levé zápěstí?
Levé zápěstí, protože je blíže k srdci a pro mě je toto velmi důležité. Never give up, v překladu: Nikdy to nevzdávej! se se mnou táhne už od malička. Platilo to ve sportu, v modelingu i v osobním životě. Rodiče mi od mala říkali, že když se něco nedaří nebo nepovede, ať to nevzdávám a zkouším dál a je pravda, že nejednou se mi to popravdě ukázalo.

Kdyby jste mohla vrátit čas a cokoliv v životě udělat jinak, je něco, co by jste změnila? Pokud ano, tak co a proč? Věříte na osud a takové to, co se má stát, stane se, nebo se přikláníte spíš k náhodám?
Řídím se tím, že vše špatné je k něčemu dobré a vše je v rukou osudu, co se má stát, stane se. Takže bych nic nevrátila a nic neudělala jinak, vše je nejspíše tak, jak má být.

Kromě sportu hraje ve Vašem životě důležitou roli i cestování. Které z destinací, jenž jste navštívila se Vám líbila nejvíce? Jaká místa se chystáte navštívit v budoucnu?
Nejvíce se mi líbilo v Singapore. Jednou bych chtěla procestovat USA, Thajsko, Maledivy, Paříž a plno známých krásných míst, tak doufejme, že se mi to jednou splní.

Díky modelingu jste měla možnost poznat život v zahraničí, umíte si představit žít v cizině, nebo doma je doma?
Představit si to umím a musím říct, že by mi to ani nevadilo, pokud bych tam měla rodinu a nebyla sama, nebyl by to pro mě problém a asi by také samozřejmě záleželo kde. Určitě bych se ale potom chtěla vrátit zpátky do Čech, mám to tu ráda a jak říkáte, doma je doma.

V souvislosti s cestováním mě napadá hodně skloňované téma v posledních měsících a tím jsou imigranti a uprchlická krize. Jak celou tuhle situaci vnímáte Vy sama? Zaujímáte k ní nějaký postoj a celkově k politice nebo politické situaci nejen v Čechách? 
Mám na to dvojí názor. Být v kůži těch lidí a vidět touhu za lepším životem, udělám to samé. Jen je rozdíl zda vidíme slušné vděčné uprchlíky, nebo ty problematické, kteří si diktují podmínky, támhle někde znásilňují apod. Ale je pravda, že mi do toho nevidíme a informace čerpáme jen z toho, co nám podstrčí. Mrzí mě celá tato situace, ale nemyslím si, že toto je řešení. Podle mého názoru je prioritní ukončit války v jejich zemích. To, že tisíce uprchlíků bude prchat k nám, stejně nevyřeší a nezachrání miliony lidí u nich v krajinách. Chtělo by to opravdu radikálnější řešení.

Nedávno jste nafotila svatební editorial pro návrhářku Sandru Markovou. Co Vy a svatba? Sníte o svatbě hodné princezny, nebo o spontánním obřadu na pláži v teniskách?
Sice mám sportovní život, ale sním o pohádkové svatbě. O místě jsem nikdy neuvažovala, přeci jen se to pořád a pořád mění a já mám hlavně na toto čas, ale mělo by to být venku, všude květiny, všichni z rodiny, přátelé. Nic velkého, spíš taková ta rodinná pohoda.

Máte velkou sbírku tenisek, kolik čítá párů? Bez čeho, kromě tenisek, se neobejdete v šatníku? 
Tenisky jsou moje závislost,mám kolem 50ti párů a stejně mi přijde, že jich mám pořád málo. Neobejdu se asi bez klasiky a to jsou džíny, kožená bunda a velká kabelka, kam naházím vše.

Jste šťastná?
Jsem! Sice vždy může být líp a mám plno snů, ale jsem zdravá, mám zdravou rodinu a to je podle mě nejdůležitější.

Děkujeme Nikol za moc milý rozhovor, přejeme Vám, ať se splní všechny sny a přání, které máte. Věříme v ně společně!