Z módy uměl udělat světovou show. To byl císař módy, Karl Lagerfeld
Šedé vlasy vzadu sepnuté do ohonu, černé brýle, rukavice a vějíř. Znaky, které už jen samy o sobě znamenají ikonickou postavu světové módy. Jaký vlastně byl Karl Lagerfeld? Čím provokoval a v čem byl naopak konformní?
Miloval nejistotu a změnu, a tak udělal proměnnou i ze svého data narození
Karl Otto Lagerfeldt se narodil v německém Hamburku. Který den to bylo, to však dodnes vůbec není jisté. On sám s oblibou uváděl pokaždé úplně jiné datum. Nejpravděpodobnější je, že to bylo 10. 9. 1933. Příjmení Lagerfeldt (s „t“ na konci) si později změnil na Lagerfeld, protože to „znělo víc obchodně“.
I když jeho rodnou zemí bylo Německo, většinu života žil ve Francii. V roce 1953 emigroval se svou matkou do Paříže. Do prvního kontaktu s módou se dostal už jako dítě, když doprovázel svou matku na módní přehlídku Dior.
Ve svých 22 letech si výhrou v soutěži o nejlepší návrh kabátu vysloužil pozici u francouzského módního návrháře Pierra Balmaina. Tento moment odstartoval jeho kariéru ve světě módy.
Zvedl ze dna několik světových značek, slavným osobnostem pomáhal na vrchol
Po smrti Coco Chanel, která zemřela v roce 1971, šla tato značka pomalu ke dnu. Až do chvíle, kdy se jí v roce 1982 ujal Karl Lagerfeld. Jako hlavní návrhář tam pracoval až do své smrti.
Spolupracoval také se značkami Chloé, Fendi a mnoha dalšími. Vytvořil také dámské i pánské modely pro švédskou oděvní společnost H&M. Tato limitovaná série byla ve vybraných obchodech uvedena do prodeje 12. listopadu 2004. Za pouhé dva dny musela firma H&M oznámit, že téměř všechno toto zboží bylo vyprodáno.
Vedle oděvů navrhoval boty, brýle, parfémy, porcelán, divadelní i filmové kostýmy. Pro zpěvačku Madonnu navrhl v roce 2004 oblečení pro mezinárodní turné „Re-Invention Tour“. Oblečení pro koncertní turné „Snowgirl” navrhl také pro Kylie Minogue”.
Vytvořil mnoho slavných modelů, které se zapsaly do historie. Například jeho legendární „sprchové šaty”.
Uměl šokovat i kritizovat, ale oblékal se jen černobíle
Karl Lagerfeld měl ostrý jazyk a uměl šokovat. Bývalého francouzského prezidenta Françoise Hollandea označil za pitomce, o populární britské zpěvačce Adele řekl, že „je trochu moc tlustá“, a sestře britské vévodkyně Kate, Pippě Middletonové v roce 2012 poradil, že by „měla ukazovat raději jen zadek“.
Na začátku 90. let 20. století oslovil několik striptérek a bývalou italskou hvězdu filmů pro dospělé, Moanu Pozzi, aby se jako modelky zúčastnily přehlídky jeho černobílé kolekce. Anna Wintour, americká šéfredaktorka časopisu Vogue, během této přehlídky vstala a odešla.
Lagerfeld byl pověstný svou láskou ke kočce Choupette, o níž mluvil jako o své dceři. Choupette má také svůj Instagram, který sleduje více než sto tisíc lidí. „Až zemřu, chci, aby mě rozprášili k mé matce. A kočce Choupette, pokud tedy zemře dřív než já.“
Cokoliv, co měl rád, vlastnil v enormně obrovském množství. Domy, fotoaparáty, oblečení, prsteny, límečky, brýle, knihy.
O svém milostném životě řekl: „Nemám rád hororové představy, jsem pro oddělené ložnice. Vedle sebe a v ložnici vůbec nikoho nesnesu. Když už, tak bych spal jen s lidmi, které nemiluji. To je přece to nejlepší, co lze udělat. Jinak by to skončilo banalitou. Sex a láska nemusí být na sebe vázány, i když se někdy mohou sejít.“
V mnoha věcech byl však velmi konformní. Oblékal se v podstatě jen do černé a bílé. Nosil stále to samé. Vysoké bílé límce, černé rukavice a černé brýle.
Rád četl a zajímal se o dění kolem sebe. Říkal: „I kdyby se svět zhroutil, přesto bych četl noviny – nesnesu být neinformován.“
Lagerfeld byl znám svou láskou ke knihám a svou vzdělaností. Vlastnil přes 300 000 knih, které byly rozděleny na sedm jeho sídel. O každé knize věděl, kde ji má.
Zemřel 19. 2. 2019 v Americké nemocnici na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine. Bylo mu 85 let. O své tvorbě říkal: „Celý život sním. Trochu umím mluvit, trochu kreslit, mám představy a kolem sebe lidi, kteří mi je pomáhají uskutečňovat.“
Byl excentrický a kontroverzní, ale přesto ukotvený ve svých zvycích. Miloval změnu, tvořivost a jinakost. Věřil, že krása není jen jedna. Vždycky říkal: „Nemám rád standardizovanou krásu – bez zvláštností žádná krása není.“
