Karolína Bulisová: Formule 1 plní sny. Žena v motorsportu některým fanouškům vadí

Napínavý boj o titul až do posledního závodu, nové hvězdy i velká očekávání před nadcházející sezónou plnou změn. Uplynulý šampionát formule 1 patřil k těm nejdramatičtějším za poslední roky – a Karolína Bulisová byla u toho. Moderátorka Nova Sport a jedna z tváří projektu EisKing dnes patří k nejvýraznějším ženám české formulové scény.

Sezóna formule 1 přinesla napětí a nejistotu až do poslední chvíle. O mistrovský titul bojovali hned tři jezdci. Čtyřnásobný mistr světa Max Verstappen na nového šampiona Landa Norrise ztratil pouhé dva body a Oscar Piastry, který byl v jednu chvíli lídrem šampionátu, se nakonec musel spokojit se třetím místem. Spousta z nás je jistě zvědavá, jak McLaren v budoucnu naloží se svými proslulými papaya rules. Někdo překvapil, jiní se trápili. Teď F1 vstupuje do nové éry – s výraznými změnami technických pravidel, monopostů i jezdeckého složení.

Jednou z osobností, která dění na okruhu i mimo něj přibližuje českým a slovenským fanouškům, je Karolína Bulisová. Sportovní novinářka, moderátorka Nova Sport a posila projektu EisKing se pohybuje v zákulisí formule 1, natáčí rozhovory s jezdci, komentuje závody a bourá stereotypy o tom, že motorsport je výhradně mužskou doménou. V rozhovoru prozradila víc o své cestě do paddocku F1, největších profesních výzvách i snech, které si dříve ani netroufala mít.

Cesta k formuli 1

Dříve jste hodně sledovala MotoGP a vaší dětskou láskou byl Valentino Rossi. Kdy jste zahořela pro formuli 1 a rozhodla se, že se jí budete věnovat i profesně?

Formuli 1 i MotoGP jsem sledovala vlastně souběžně, ale v dětství u mě vedly motorky – hlavně díky Valentinu Rossimu. Obecně mám pocit, že právě silné osobnosti dokážou fanoušky vtáhnout do sportu nejvíc. U F1 jsem to tehdy necítila tak silně, i když závodil Michael Schumacher nebo později Felipe Massa.

Pak jsem motorsport na chvíli opustila a sledovala jiné sporty. K formuli 1 jsem se po letech vrátila přirozeně. A že kolem F1 budu pracovat, to v plánu nebylo vůbec. Byl to koníček, který se do práce přerodil nečekaně a velmi přirozeně.

Předtím jste působila i v hokejovém prostředí. Tam jste se dostala jak? 

Jsem z Pardubic, kde je hokej jako náboženství. Ke sportu mě přivedl taťka – doma se pořád koukalo na fotbal, motorsport, lyžování, zkrátka na všechno. Na hokej jsme chodili i osobně, táta je dodnes permanentkářem a velkým fanouškem Dynama. 

Chtěla jsem s tím spojit i kariéru. Nejprve jsem si během vysoké školy zkusila práci přímo pro Dynamo, ač to bylo logisticky náročné. Později jsem zamířila do médií, konkrétně do sportovní redakce Seznam Zpráv, kde jsem se věnovala primárně hokeji.

Stres, očekávání a slzy úlevy

Formuli 1 na Nova Sport komentujete od roku 2024. Jaké bylo se v průběhu závodní sezóny připojit ke Števovi Eiselovi, Josefu Královi a dalším?

Díky tomu, že Števa i Pepu znám delší dobu a pracovali jsme spolu už před mým příchodem na Nova Sport, to bylo o něco jednodušší. I tak to byl velký stres. Sledovanost F1 je u nás i na Slovensku obrovská, fanoušci mají vysoká očekávání a já měla strach, že je nenaplním. Navíc část fanoušků pořád F1 vnímá jako čistě mužskou doménu.

Zpětně ale musím říct, že obavy byly téměř zbytečné. Reakce byly většinou pozitivní a kluci mi hodně pomohli, abych se při prvním živém vysílání tolik nebála. Doma jsem se pak úlevou a radostí rozbrečela.

Zároveň jste se stala součástí EisKing. Jak se vám s pány spolupracuje? 

Vždycky pro mě bylo důležité, aby kolegové byli zároveň i přátelé. A jsem moc ráda, že to s kluky tak máme. Spolupracujeme od roku 2023 a za tu dobu se z nás opravdu stali přátelé. Podporují mě i ve věcech, které se formule 1 vůbec netýkají.

Pracovně to máme rozdělené poměrně jednoznačně – kluci se věnují svému obsahu, který tvořili i v době, kdy jsme se ještě neznali. Začínala jsem tím, že jsem spravovala profily EisKing na sociálních sítích. To už má dnes na starost primárně náš kolega Formulový pacient. Já mám na starost videa, ať už na Instagram a TikTok, tak delší formáty na YouTube. Témata reagují na aktuální dění, mícháme aktuality, profily jezdců i lifestylovější věci. Vymýšlíme je společně se Števem, takže jsme v kontaktu prakticky denně.

Rozhovor se šampionem

Co pro vás bylo v uplynulé sezóně největší výzvou?

Rozhodně rozhovor s Landem Norrisem, Oscarem Piastrim, Andreou Stellou a Zakem Brownem v Londýně. Byl to delší, uvolněnější formát, než rozhovory po kvalifikaci a závodě, ale odehrával se na zaplněném Trafalgar Square před tisíci lidmi. Jedna věc je vymyslet otázky, druhá to psychicky ustát. Zvládla jsem to – a rozbrečela se až později na hotelovém pokoji.

To byl pro vás zároveň highlight sezóny, že? 

Stoprocentně. Je to teď ještě umocněné tím, že Lando získal titul. Otázka, co by na jeho aktuální situaci, v té době boj o titul, řekl malý Lando, byla spontánní. Dělat věci, jako byl právě tenhle rozhovor, je něco, o čem se mi před lety, kdy jsem formuli 1 jen sdílela na Twitteru, ani nesnilo. Je to rozhodně jedna z top věcí v mé dosavadní kariéře. Jsem moc vděčná klukům, že mi to umožnili.

Vystresovala jsem se natolik, že jsem se v paddocku rozbrečela

V čem se liší příprava na závodní víkend ve studiu a přímo na okruhu?

Z Prahy je to pro mě větší „pohoda“. Připojuji se až na závod. I tam je samozřejmě potřeba příprava. Pravidelně natáčíme otázky pro diváky na sociální sítě, připravujeme různé podklady, které posíláme do režie. Pak přijdu do studia, nechám se nalíčit a vysíláme. 

Na okruzích je to úplně jiná disciplína. Zpravidla začínáme už ve čtvrtek. Natáčíme jednotlivé segmenty studia, procházíme trať. Každý den tak musíme vypadat stejně, aby televizní studio bylo jednotné. Maskérka s námi nejezdí, takže líčení a účes jsou na mně – a to není moje silná stránka. Vstávám o hodinu dřív a někdy se líčím ještě v autě cestou na okruh. Je to pro mě docela stres. V Austinu jsem si třeba zapomněla lak na vlasy na pokoji a po jízdě na horské dráze byl hodně potřeba. Vystresovala jsem se natolik, že jsem se v paddocku rozbrečela. Naštěstí mi jeden zahraniční kolega lak půjčil a všechno dobře dopadlo. Je to náročné i fyzicky, ale láska k F1 je vždycky silnější než to, že mě třeba bolí nohy. 

Na které setkání v paddocku nejraději vzpomínáte?

Každé setkání je něčím speciální. Ať už můj první rozhovor v Baku, kde jsem mluvila s Ralfem Schumacherem, tak třeba i Las Vegas, kde se nám podařilo odchytit Gordona Ramsayho a Willa Buxtona. V uplynulé sezóně mi udělala radost prakticky všechna setkání – třeba Juan Pablo Montoya hned v Austrálii nebo Pablo de la Rosa v Austinu.

Mluvila jste i se svým oblíbencem Charlesem Leclercem…

Ano. Když jsem se s ním setkala poprvé v Kataru v roce 2023, bylo to hodně emotivní. Dlouhé minuty jsem pak jen seděla, nemluvila a klepaly se mi ruce. Letos jsem s ním mluvila víckrát po kvalifikacích a závodech a musím říct, že je to jeden z nejmilejších pilotů. Odpovídá ochotně i ve chvílích, kdy se mu vůbec nedaří.

Sezóna plná napětí a překvapení

Jak hodnotíte letošní šampionát?

Pro nás novináře to nemohlo dopadnout lépe. Až do posledního závodu jsme nevěděli, kdo bude šampion, témata se tvořila sama. Některé závody nebyly nejzáživnější, ale to se, doufám, se změnou pravidel od nové sezóny změní. Škoda jen, že jsme neviděli víc úspěchů Lewise Hamiltona ve Ferrari.

Byl tým nebo jezdec, který vás vyloženě překvapil? 

Pokud se budeme bavit o výkonech, tak je to určitě Isack Hadjar. Po smolném úvodu do sezóny asi nikdo nečekal, že se vyšvihne k takovým výkonům. Ale zároveň i Racing Bulls měli obecně silnou sezónu a dobrý monopost. Na začátku sezóny jsme slyšeli i vtípky, že by Max Verstappen zajížděl lepší výsledky v Racing Bulls než v Red Bullu.

A bohužel musím říct, že mě překvapilo i Ferrari a Lewis Hamilton. Po předchozím šampionátu, kde Ferrari do posledního závodu bojovalo o výhru v poháru konstruktérů, jsme asi nikdo nečekal, že to letos bude takový propadák. Stejně tak i Lewis a jeho mentální nastavení. Přechod z Mercedesu do Ferrari a italské mentality pro něj byl asi těžší, než mohl kdokoliv čekat. Shodou okolností jsem byla u toho, když pronesl větu, že je „useless“ a Ferrari by se mělo podívat po jiném pilotovi. Byla to má první interakce s ním. Vidět sedminásobného mistra světa právě v takovém rozpoložení nebylo vůbec veselé.

Nová éra F1 a česká naděje

S nadcházející sezónou čeká F1 velká proměna – změna pravidel, nové monoposty a pohonné jednotky, stoprocentně udržitelné palivo, konec DRS po patnácti letech, příchod jedenácté stáje… Co tyto novinky přinesou a jak mohou zamíchat kartami?

Primárně asi všichni doufáme a věříme v to, že změna pravidel přinese zajímavé závody, těsné souboje a zase nějakou větší zábavu. Monoposty budou o něco menší, budou nové a kdo bude jak silný, je zatím otázka, na kterou nemáme odpověď. Už teď ale tušíme, že silný bude Mercedes. K tomu na startovním roštu uvidíme navíc Cadillac – na návrat Checa Péreze a Valtteriho Bottase a na to, co společně s týmem předvedou, se těším moc. Je toho spousta, už se doopravdy nemůžu dočkat, až nová sezóna začne. 

Druhým místem a vítězstvím Invicta Racing v týmovém šampionátu zakončil sezónu ve formuli 2 Roman Staněk. Jak vidíte jeho budoucnost? Věříte, že se dostane do F1?

Moc bych to Romanovi přála, závodění obětoval hodně a je to talentovaný pilot. Na druhou stranu víme, že talent v F1 nestačí. Je to o náhodě, známostech a hlavně o penězích. V tuhle chvíli nevíme, kam se Romanova kariéra bude ubírat, v rukou to má hodně jeho manažerský tým. Každopádně by bylo ale krásné vidět v F1 české jméno.

Žena v monopostu 

Sama jste si vyzkoušela řídit monopost formule 4 na Red Bull Ringu. Jaký to byl zážitek?

Dalo mi to zase úplně jiný pohled na motorsport a závodění v monopostech. Mít možnost si to zkusit, ještě k tomu na okruhu, kde formule 1 reálně jezdí, bych přála každému fanouškovi. Najednou si ještě víc uvědomíte, že to doopravdy není jen točení volantem, vnímáte, jak třeba i malinký kamínek, co vás trefí do helmy, dokáže způsobit pěknou paseku, cítíte přetížení… Po deseti kolech jsem měla pocit, jak kdybych jezdila několik hodin. Doopravdy vás to unaví. Hodně jsem se bála, pár minut před startem jsem zvažovala, že do formule nesednu. Nakonec jsem strach ale překonala a jsem za to moc vděčná. Byl to zážitek k nezaplacení.

Podle některých jsou blondýny zákonitě hloupé a ve sportovním prostředí nemají žádný jiný zájem, než shánění manžela

Ženy se o F1 zajímají čím dál víc. Fanouškovská skupina jich čítá kolem 42 %. Více je vídáme v paddocku i v týmech (např. jako mechaničky). Vnímáte, že se tím formulové prostředí skutečně mění? 

Ano, a mám z toho radost. Paddock je k ženám velmi vstřícný. V televizních zónách často vidíte víc žen než mužů a v týmech jsou ženy na pozicích s reálným vlivem na vývoj závodu. Asi nejlepším příkladem je Hannah Schmitz z Red Bullu – rozhoduje o strategii, pomáhá vyhrávat závody a zároveň je mámou. Je obrovským vzorem. 

V jiném rozhovoru jste řekla, že si ženu v monopostu formule 1 představit moc nedokážete. Jak vnímáte projekty jako F1 Academy nebo More than Equal?

Tehdy jsem to řekla i kvůli tomu, že si uvědomuji fyzickou náročnost formule 1. Určitě to není nemožné, ale pro ženu to bude ještě o něco náročnější, než pro muže, tak to zkrátka je… Ale jsem moc ráda, že samotná F1 hledá cesty, jak ženy zapojit. V akademiích týmů vidíme talentované pilotky, v McLarenu dokonce i s českou vlaječkou díky Elle Häkkinnen. Jsem zvědavá, kam se celý projekt bude posouvat a kdy ženu v F1 uvidíme. 

Inspirace v mužském světě 

Věřím, že pozice ženy v médiích a motorsportu může být náročná. Jaká je vaše zkušenost? Setkala jste se s předsudky či negativními komentáři?

Setkala a setkávám se s nimi do teď. Některým fanouškům zkrátka žena v tomto prostředí vadí. A svou roli na tom, co tak z komentářů chápu, hraje i moje barva vlasů, tedy další předsudek, že blondýny jsou zákonitě hloupé a ve sportovním prostředí nemají žádný jiný zájem, než shánění manžela. Upřímně jsem ale čekala, že negativní vlna bude větší. Naučila jsem se ale, že například na Facebooku, kde je kritika nejsilnější, si komentáře nečtu. Na Instagramu mám ale naopak odezvu moc dobrou, dostávám spoustu pozitivních komentářů a slova podpory. Nikdy mě nenapadlo, že jednou budu třeba někoho i inspirovat. A upřímně mi to do teď přijde šílené. Nemám pocit, že bych dělala něco výjimečného. 

Vaším vzorem je Laura Winter z F1 TV. Co na její práci obdivujete a v čem vás inspiruje?

Laura je v mých očích momentálně nejvýraznější ženská postava žurnalistiky ve světě motorsportu. Líbí se mi, že je zkrátka a dobře plnohodnotnou součástí týmu F1 TV, věnuje se i technickým tématům, je profesionální a nevytváří obraz „hloupé ženy s mikrofonem“. Zároveň mám ráda její přístup – u britských novinářů často vidíme jakousi pozitivní zaujatost směrem k jejich pilotům, u ní to ale nevnímám, přijde mi, že je objektivní. A když ji člověk sleduje na živo v paddocku, tak se chová profesionálně a práci odvede na první dobrou. Dotáhla to z novinářek nejdál, otevírá tím dveře ostatním. 

Máte ještě nějaký sen spojený s F1, který byste si chtěla splnit?

Já své sny nerada prozrazuji, stejně jako si nedávám příliš cílů. Na druhou stranu musím říct, že „tajné sny“, které jsem třeba i pro sezónu 2025 měla, se naplnily. To, co se nám povedlo na Trafalgar Square s oběma piloty McLarenu a se šéfy týmu, je určitě ten největší sen, který se mi podařilo splnit. Ale i možnost být na startovním roštu těsně před závodem nebo natáčet přímo v MTC ve Wokingu.

Co byste vzkázala dívkám, které by se chtěly motorsportu věnovat profesně?

Je to úžasný svět plný příležitostí, ale je potřeba počítat s tím, že pro mnohé lidi je to pořád mužský svět. Občas tak bude člověk narážet na předsudky. Důležitý je zápal a láska k motorsportu – ta je na práci vidět a může vás dostat na místa, o kterých se vám ani nesnilo. Nebát se, tvořit vlastní obsah, zkoušet. Je fajn posílat životopisy, reagovat na inzeráty, ale klidně psát i tam, kde třeba nikoho nehledají. Právě takhle svého času vznikl můj „sloupek“ o F1 na iDNES. Svět F1, motorsport obecně, je úžasný. Věřím, že každému může splnit sny. 

Zdroj: archiv Karolíny Bulisové