• ppl talk  • Daniel Šmíd: „Strach ze selhání je jedním z největších strachů mužů.“

Daniel Šmíd: „Strach ze selhání je jedním z největších strachů mužů.“

Lektor etikety, osobní mentor a autor knihy Smart Casual, Daniel Šmíd nám poodhalil, co stojí za dobrým vkusem, jak udělat dobrý první dojem, i proč není tzv. volná výchova nejlepším řešením. Stát se galantním přítelem, příjemným obchodním partnerem a zodpovědným a chápavým rodičem, není snadné. Daniel Šmíd vám se vším rád pomůže, seznamte se s novodobým moderním gentlemanem.

Myslíte si, že se vkus dá naučit nebo je to něco vrozeného? V čem spatřujete základ toho, že mají lidé nedostatek vkusu? Může za to vzdělávací systém?  

Vkus je součásti citu. Citlivého posouzení, zda se to či ono hodí do jistého prostředí, například jistý předmět do bytu, takový dům do jihočeské vesnice nebo puntíky k proužkům. Vkus je u různých lidí na různých úrovních a jistě má co do činění s prostředím, kde vyrůstáme. Děti, které mají možnost vnímat a hovořit s rodiči o tom, zda je vhodné vzít si na oslavu narozenin jiné oděvy než na pískoviště, jsou právě tímto prostředím ovlivněny a mají tak možnost svůj vkus rozvíjet. Vlastnosti jsou náboje, prostředí je spoušť. Nedostatečné soustředění se na estetiku objektu a celku, který spoluvytváří, způsobuje nedostatek vkusu. Nemyslím si, že bychom měli hledat odpověď ve vzdělávacím systému. Problém je mnohem širší a začíná u nákupu podle ceny, jde přes ignorování estetiky celku a končí u egocentrismu.

Je pro dnešní mladé lidi těžké se seznámit? Jak jim v tomto případě dokážete pomoci?

Způsobů, jak se seznámit, je nyní mnohem více, než jich bylo před 20 lety. Mám na mysli sociální sítě různých druhů, on-line seznamky či fóra. Jejich množství a snadná dostupnost však snižuje základní předpoklad úspěchu při seznámení a to je „bojovat o pozornost“. Z pohledu muže i ženy je přirozené dát najevo zájem o protějšek. Každý svým specifickým způsobem. Ruku v ruce s virtuálními sociálními sítěmi ubývá kompetencí promluvit souvislou větu, zeptat se mile na banalitu, vypadat „k světu“ a chovat se kultivovaně. Říct si o přátelství znamená nyní jedno kliknutí. Opravdové přátelství však stojí na umění vyjádřit zájem, ochotě pomoci a poskytnout oporu. Základní otázkou je, k čemu má seznámení sloužit. Milenecký vztah, kamarádství nebo obchodní přátelství? Učím lidi, na co musí myslet, aby vytvořili pozitivní první dojem, přičemž zde zdaleka nejde jen o oblékání. Vedu je, aby uměli pracovat s jevy, které ovlivňují jejich sympatii vůči ostatním, což zdaleka není jen vnější „krása“.

Proč dnes muži nedbají tolik etikety a nejsou příliš pozorní k ženám, může za to emancipace, feminismus, #MeToo? 

Jejich otcové je to nenaučili, jejich dědové neměli příležitost. Společnost se scvrkla na výkon. Ženy udělaly obrovský kus práce se svojí vlastní identitou a dostaly se, za tiché podpory a popelem na hlavě mužů, k hrdé svébytnosti. Skvělá práce. Muži ustrnuli, lekli se a nyní se bojí selhat ve vztahu k nim. Strach ze selhání je jedním z největších strachů mužů. Neví vlastně nyní, co je správně. V minulosti natropili muži spoustu nepříjemností ve vztazích s ženami právě díky absenci zdravého vnímání polarity. To způsoboval či u někoho stále způsobuje pocit nadřazenosti. Situace je nyní velmi vhodná k tomu, abychom my muži s ženami vedli dialog o tom, zda smíme zachovat v chování k nim galantnost, jemnost a gentlemanství bez jakéhokoli záměru manipulace. Být galantním mužem není jednostranná činnost. Vysílač potřebuje přijímač. Je to soubor reakcí na akce.

Myslíte si, že oblečení dokáže ovlivnit chování daného člověka? Jak se pozná moderní gentleman?

Oděvy mají na lidi velký vliv. Každý si jistě dokáže vzpomenout na ráno, kdy se musel převléct, protože se v něčem necítil dobře. Většina si uvědomí, jak divně nám je, když máme výrazně jiný typ oděvu než ostatní. Jste zváni na šedesátiny, přijdete jako „normální“ člověk na oslavu v košili, kalhotách a saku a všichni jsou v šortkách a triku. Zcela jinak mluvíme, dýcháme, jiným způsobem chodíme i sedíme. Volíme jiná slova. Sousloví moderní gentleman vyjadřuje ochotu posunout se do jemnější verze sebe sama a zároveň zůstat pevný, stabilní a věrný vlastním hodnotám.

Jak udělat dobrý první dojem? A co naopak dobrý dojem dokáže nenávratně pokazit?

To je téma na čtyřhodinový workshop, který pořádám. První dojem je směsí myšlenek a činů, které se z více jak 90 % projevují neverbálně. Jde o to, co si o druhém myslíte, zda vás zajímá a také třeba o to, co jste poslední dny pili a kolik, co posloucháte za hudbu a zda máte za domem uklizeno. Velký vliv na pozitivní první dojem má vaše upravenost, tedy to, jak pečujete o své tělo, soulad mezi vkusným doplňkem a vhodným oděvem. V neposlední řadě je to také vliv mimiky, výrazu vašeho obličeje. Cenné body ztratíte, když váš protějšek jakkoli hodnotíte, jste líní vzít si něco lepšího na sebe, neprojevujete ani „za nehet“ zájmu anebo jste cítit včerejší kýtou na česneku.

Vaše kniha Smart Casual je průvodcem odívání muže? Pro jakého muže je určena především? Kdo jsou vaši klienti a s čím potřebují nejčastěji poradit?

Knihu jsem napsal pro muže ve věku mezi 17 a 67 rokem, kterým není jedno, co mají na sobě. Nejvíce informací však vstřebá takový muž, který tak nějak tuší, že to, co má na sobě je dobré a chce své odívání ještě vylepšit. Stejnou měrou pomůže mužům, kteří stojí na samém počátku vybavování svého šatníku a jsou tou obrovskou nabídkou, inspirací a mnohdy „hloupou módou“ naprosto mimo. Vsadí na obří značky, zjev rappera nebo naopak image bezdomovce. A právě nejistota, reálné nevědomí a nedostatek důvěryhodných informací je důvodem, proč si zákazníci moji knihu kupuji a proč mě také potom často navštěvují na osobní konzultace.

Vaše nová kniha má název Etiketa domácí. Jaký je podle vás největší problém v mezilidských vztazích? Nedostatek času, nedostatečná komunikace či málo respektu?

Zásadním problémem je to, že vztahy doma považujeme za dané. Neměnné, případně se „přece přirozeně“ zhoršující. Málo si uvědomujeme, že je potřeba o vztahy pečovat a často péči o vztah zaměňujeme za bytí, rozumějte bydlení spolu. V knize Etiketa domácí popisuji, proč, jak a co dělat, aby se všichni obyvatelé domácnosti, dospělí, děti (a také hmyz), cítili ve vaší blízkosti bezpečně. Předkládám stovky tipů na lepší chování doma a při rodinných událostech. Vše, co jmenujete hraje jistou roli v tom, jak kvalitní je vztah. To však není nic nového, nejedná se o projev současné doby. Jen je mrzuté, že jsme se jako společnost v mnoha ohledech vyvinuli a překročili často své stíny. Technologie, doprava i toky informací se vyvíjí obrovským tempem, avšak ti, kteří je ovládají, jsou mnohdy stále stejně zaostalí v umění otevřeně komunikovat s nejbližšími lidmi v rodině. Často zaměňuji čas s blízkými za čas vedle nich a úcta k partnerům, dětem i rodičům je mnohdy nahrazena zajištěním základní biologické potřeby.

Co ovlivňuje rodinné prostředí? Proč nefunguje model výchovy, který známe z dřívější doby? A co říkáte na dnešní model volné výchovy v mnoha rodinách?

Volná výchova ve smyslu „nechám děcka být“ není vhodnou volbou. Jako rodič nechci ani nesmím být nejlepším přítelem svých dětí, nejsem žádný kámoš. Na to mají své vrstevníky, spolužáky nebo kamarády z oddílů. Já jsem otec. Tím však není myšleno bezcitný, chladný a přísný, jak to mnozí kolem mě chápou, ale muž důsledný, pevný a odpovědný za své činy a duševní i fyzické zdraví svých dětí. Nejsem však odborník na výchovu, mojí specializací je strategie, jak mít i doma hezké harmonické vztahy postavené na vzájemné úctě, respektu a empatii. A to právě rodinné prostředí ovlivňuje nejvíce. Pokud se budou osoby v rodině respektovat a mít se v úctě, může snadno dojít k tomu, že výchova nebude třeba. Budou jen vzory.

Foto: archiv Daniel Šmíd