Film, který nás zaujal: Jan Žižka – zrod vojevůdce
Žil mezi léty 1360–1424. Patřil mezi největší vojevůdce všech dob (otec husitské vojenské doktríny). Byl rovněž žoldákem a lapkou. V bitvách mimo jiné využíval tzv. vozové hradby. Přišel o jedno oko, přičemž historici se přou o jaké. Vyhlásil nepřátelství Rožmberkům. Roku 1419 byl jedním z hlavních účastníků První pražské defenestrace. Nikdy nebyl poražen. To byl Jan Žižka z Trocnova a Kalicha.
A do kin právě vstoupil film inspirovaný příběhem této osobnosti, který není jen o zrození vojevůdce, ale je také o zrození snu jednoho českého režiséra. Petr Jákl dokázal na české poměry něco nevídaného. Natočil film se světovými ambicemi, rozpočtem bezmála půl miliardy a mezinárodním obsazením, jehož přípravy, samotné natáčení a postprodukce trvaly celkově 8 let. Na scénáři se podílel sám Petr Jákl spolu se svým otcem, Markem Dobešem (původní scénář) a Michalem Petrušem (původní scénář). Kamery se ujal Jesper Tøffner.
Děj filmu mapuje jediný rok, rok 1402. Evropa je na konci 14. století. To, co vybudoval Karel IV., se rozpadá. Je bída, chudoba. Karlův syn Václav IV. je moc slabý na to, aby byl panovníkem. Zemi ve skutečnosti ovládá Jindřich z Rožmberka a Jan Žižka dostává úkol – unést Jindřichovu snoubenku Kateřinu, neteř francouzského krále. Zaplétá se tak do politiky a musí jen jedno, bojovat. Rodí se vojevůdce.
Do hlavní role, tedy Jana Žižky, byl vybrán Ben Foster. Myslím, že tato volba byla skvělá. Žižka je v jeho podání přemýšlivý, taktický, neprojevuje moc emoce, ale i když zabíjí, není bez citu. V dalších rolích se pak představuje oscarový Michael Caine v roli fiktivní postavy Boroše, Til Schweiger v roli Jindřicha z Rožmberku, Matthew Godde v roli Zikmunda, Sophie Lowe v roli Kateřiny a v neposlední řadě také čeští herci Karel Roden v roli Václava IV., Ben Cristovao v roli kumánského bojovníka, Romana Jákl Vítová, Ondřej Vetchý či Jan Budař v rolích povstalců a další. Sama za sebe nemám nic, co bych hercům na jejich výkonech vytkla.
Film je velkolepý, s krásnou výpravou, nádhernými lokacemi, maskami. Když se například objeví Karlův most a za ním stará, středověká Praha, to člověka nadchne. Na bojových scénách si museli všichni vyhrát a klobouk dolů, jak je zvládli. Jelikož „smrt přináší život“, tak se tu seká, bodá, podřezává a napichuje na kůl hlava nehlava, takže se divák dočká tak naturalistických scén, že si při nich dá možná od popcornu na chvíli pauzu. Akční poloha je právě tou, které se ve filmu nejvíce daří.
Obecně si středověk většina lidí představuje jako tmavý, ponurý, i když tomu tak ve skutečnosti nebylo. I v této době si lidé oblékali barevné šaty, a pokud na to měli prostředky, našly by se barevné kousky i v jejich obydlí. Petr Jákl však vsadil na první možnost a film je tak tmavší, evokující napětí, strach. Nutno podotknout, že to mu rozhodně neškodí, mně třeba srdce zaplesalo.
Komu srdíčko asi tolik nezaplesá, budou nejspíš historici. Zbroj, zbraně, přesné rekvizity, oblečení – tady budou asi vytýkat, protože ne vše je tak, jak to bylo. Na obranu, Petr Jákl nikdy netvrdil, že bude točit čistou biografii, ale film inspirovaný touto postavou. Chtěl jsem udělat film, který bude mít emoci, kterou ta doba měla. Věrohodně se o tomto období navíc neví úplně stoprocentně vlastně nic a není ani úplně snadné plně uspokojit českého milovníka naší historie a zároveň nabídnout globálně srozumitelný příběh bez (pro zahraničního diváka) zbytečných detailů (ale husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, tou dobou reálně ještě neexistující, nechybí).
Když tak přimhouřím oči nad nějakými nepřesnostmi a dějovou linkou love story mezi Janem a Kateřinou (která je sice líbivá, ale nereálná), kdy se u Kateřiny objevuje tak trochu až stockholmský syndrom vůči vlastnímu únosci Žižkovi, dostala jsem snímek, který splnil mé očekávání. Je velkolepý, budí emoce, a navíc má krásnou hudbou Philipa Kleina, doplněnou o středověké ruchy. Zahraniční diváci si ho najdou pod distribučním názvem Medieval, což je sice pochopitelné s ohledem na to, že asi ne všichni zahraniční diváci Jana Žižku znají, ale přece jen název Jan Žižka je název Jan Žižka. Každopádně věříme, že film zhlédne co nejvíce diváků, a zapíše se tak do kinematografie jak naší, tak i zahraniční.
