• Fashion Events  • MBPFW FW20 + SS21: Střípky z přehlídkového mola

MBPFW FW20 + SS21: Střípky z přehlídkového mola

Jednou z nejprestižnějších akcí, co se oblasti módy a módního návrhářství týká, je každoroční Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Již od roku 2010 zde mohou návrháři prezentovat svá díla a návštěvníci se jimi mohou kochat. Od svého vzniku prošel MBPFW řadou změn. Z venkovního, nejdelšího mola střední Evropy pod otevřeným nebem v Pařížské ulici se přes bílý ,,fashion stan” až k formě ,,fashion temple”, kdy se přehlídky konají v atraktivních prostorách historických budov.  Ten letošní ročník se konal konkrétně v klášteře sv. Gabriela na Praze 5 a byl oproti jiným ročníkům jiný. Obvykle je totiž akce MBPFW rozdělena na jarní a podzimní edici, s ohledem na situaci se však organizátoři rozhodli edice spojit na jednu, a ta se konala od 4. do 11. září 2020.

Redaktorka Adéla Špulková vyrazila na přehlídku Martina Kohouta a Hany Frišonsové. Původní začátek ve 13:00 se o asi 20 minut posunul, ale to nic neměnilo na zážitku, který byl k vidění. První šla kolekce od Martina Kohouta, mladého českého umělce, který původně studoval střední fotografickou školu. Před několika lety však navštívil přehlídku Petry Ptáčkové a bylo jasno, rozhodl se, že se chce vyjadřovat nejen fotkou či malbou, ale i oděvy.  V roce 2017 se se svou kolekcí přihlásil do soutěže Van Graaf Talent Card na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a vyhrál. Jeho modely jsou jako umělecká díla, které se dají nosit. Skrývají v sobě příběh. Sám Martin se rád inspiruje obrazy (připomeňme jeho kolekci des nymphéas inspirovanou Monetovými obrazy) nebo i knihami. Tak tomu bylo i v případě pondělní přehlídky. Jeho nová kolekce je odrazem literárního díla Orlando od Virginie Woolfové. ,,Orlando se proměňuje z muže v ženu, aby jí už navždy zůstal.”

Stejně jako spisovatelka se i Martin snaží zachytit okamžik, prchlivý okamžik a analyzovat otázky genderu a identity. To, co je absurdní se totiž může stát skutečností. Modely byly jako malířská plátna, na která Martin maloval. Většina z nich byla vytvořena ze silikonové struktury aplikované na krajce. Jeden model tak třeba trval i několik týdnů, než spatřil světlo světa. Z barev převládala bílá, černá, modrá a jeden model v růžové. Když se muž mění na ženu, když hledáme identitu, když chceme žít podle sebe a ne podle ostatních.

Martin Kohout o nové kolekci

Martine, vy jste absolventem střední fotografické školy. Jak jste se od fotek dostal k návrhářství?

Během studia jsme si s přáteli koupili lístek na MBPFW. Byla zrovna přehlídka Petry Ptačkové. Ta mě okouzlila natolik, že jsem se od té doby začal zajímat o módu.

Četla jsem, že vám se šitím pomohla Vaše babička, jak konkrétně?

Na počátku jsem ještě nezvladal sám šít. Babička mi právě při tvorbě prvních kolekcí pomáhala a vedla mě. Bez ní by nic nebylo.

Máte nějaké své návrhářské idoly, čí tvorba se Vám líbí?

Jednoznačně Simone Rocha a Francesco Risso. Do každé jejich kolekce co vytvořili jsem se hned zamiloval. Nejsou to jen hadry.

Roku 2017 jste se stal vítězem Van Graaf Talent Card v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Week, jak Vám toto vítězství pomohlo v kariéře?

Důležitým přínosem pro mě bylo nalezení nových kontaktů a tím i příležitosti, jak se dále v oboru profilovat.

Vaše kolekce na letošním MBPFW byla inspirovaná postavou Orlanda z knihy od Virginie Woolfové, proč právě tato postava?

Tato postava pro mě svým vnitřním konfliktem reflektuje problematiku současné společnosti.

Nejen, že navrhujete, ale i malujete, kde bychom Vaše obrazy mohli vidět?

Já své malby nikde veřejně nevystavuji, když už jsou někde k vidění, tak vždy jako součást kolekce.

Co vás čeká v nejbližších dnech, ať již po pracovní stránce, tak v soukromí?

V současné době připravuji svou první instalaci na pražský Designblok. Tam bude možné vidět moje malby.

Po Martinovi byla na řadě kolekce Hany Frišonsové, české módní návrhářky oceněné několika cenami, jejíž modely jsou známé pro své odvážné siluety, experimentální přístup. Jsou tradiční i s originálními potisky. Nerozlišují velikost, pohlaví ani věk. Její kolekce na MBFPW byla z největší části tvořena modely právě neutrálního pohlaví, převažovaly kalhoty, popřípadě šortky. Barvy byly tlumené, dominovala fialová, tmavě modrá, modrá, růžovočervená. Jednotlivé modely pak byly doplněny o vzorované ponožky ve výše uvedených barvách a botami připomínající žabky či sandálky na klínku. Hana je známá svou nadčasovostí, kterou ukázala i v této kolekci, takže její fanoušci si přišli na své. 

Redaktorka Terka Benáková navštívila přehlídku Jakuba Patky a Lukáše Krnáče, která začínala v 19:00 hodin. Jakub Patka absolvent UMPRUM a Lukáš Krnáč absovolent UTB Zlín je známý tím, že si rád zakládá na originálních barvách a kombinaci materiálů, rád provokuje. U Jakuba Patky převládala černá barva. K vidění byly pánské střihy pro dámy, klasické dlouhé trench coaty, saka s rozšířenými rameny, košile, pletené kolekce v šedočerných pruzích, prošívané bundy, svetry rovného střihu a dlouhé šály. Zkrátka klasické střihy, ale kvalitně provedeny.

Lukáš Krnáč, jak již bylo napsáno rád experimentuje a provokuje. V jeho modelech můžete vidět náznak drzosti a taková byla i jeho kolekce. Byla to podívaná burlesque fashion show. Tanečnice předváděla kostýmy, které byly barevné, lehké, vzdušné, obohavené o třpytky, peří. Střihově velmi promyšlené, a to vše v doprovodu saxofonistky. Zkrátka show se vším všudy.

Ve 21:00 hodin pak Terka zkoukla přehlídku Pietro Filipi. Tato česká značka založená roku 1993. Vytváří dámské i pánské oděvy, které navrhuje a vytváří tým, jak českých, tak zahraničních módních návrhářů. Oblečení i doplňky jsou vyráběny v limitovaném množství a jsou velmi oblíbené. Přehlídka této značky byla hraná show. Na mole se kromě profesionálních modelek objevilo i několik profesionálních heců, mezi nimi třeba herec Cyril Dobrý. Z dámských modelů převládaly především dlouhé kabáty přesně padnoucí modelkám na tělo, v pase přeázané koženým páskem nebo bužírkou. U pánských modelů byla hojně využita šedá barva na klasických oblecích, zkrátka Pietro Filipi nezklamalo.

Zdroje: archiv MBPFW, Mojmír Bureš